Review - Recenze

Víkend komorní hudby a Dvořákovo klavírní kvarteto

Hana Ehlová, 29.05.2017 10:17                         

Víkend komorní hudby Pražského jara letos nese podtitul Překážky a protivenství, čehož v rámci svého programu využilo Dvořákovo klavírní kvarteto, které hned na úvod svého odpoledního nedělního koncertu zařadilo Klavírní kvartet č. 1 B dur Mel Boinis.

Témata:Dvořákovo klavírní kvarteto Jan Žďánský Jaroslava Vernerová Pěchočová Mélanie Bonis Petr Verner Pražské jaro Štěpán Pražák

Dvořákovo klavírní kvarteto
Jaroslava Vernerová – Pěchočová, Štěpán Pražák, Petr Verner, Jan Žďánský
Pražské jaro 28. 5. 2017

Tato u nás prakticky neznámá skladatelka, celým jménem Mélanie Hélène Bonis (1858 – 1937), totiž musela ve svém uměleckém i osobním životě překážek a protivenství překonat nespočet. Nadaná studentka pařížské konzervatoře, kde jedním z jejích spolužáků byl například i Claude Debussy, byla nucena kvůli své lásce k mladému umělci školu opustit a provdat se za staršího vdovce. Následná péče o velikou rodinu jí zabránila pokračovat v komponování, k němuž se plně vrátila až v době, kdy jí bylo čtyřicet let. I přes to její dílo čítá úctyhodných tři sta opusů, které se dnes zcela po právu začínají znovuobjevovat na koncertních pódiích.

Klavírní kvartet č. 1 B dur z let 1900 – 1905 se vyznačuje bohatou harmonií podkládající nádherně klenuté, romantické melodie, jimiž dílo doslova překypuje. Tento osobitý hudební jazyk navíc doprovází zajímavá instrumentace, díky níž každý z jednotlivých nástrojů dostává velký prostor. Zejména pak viola Petra Vernera, která svým táhlým, medovým tónem otevřela podmanivé Moderato, za nímž následovalo rozverné Intermezzo. Allegretto tranquillo. Doslova hořkosladké a nezvykle objemné Andante bylo zajímavé krátkými, avšak velmi poetickými dialogy klavíru (Jaroslava Vernerová – Pěchočová) a violoncella (Jan Žďánský). Finale pak přineslo hutnou romantickou hudbu v pravém smyslu toho slova, v níž bylo v rámci neustálého střídání emočně vypjatých míst s odlehčenějšími částmi třeba ocenit perfektní souhru všech nástrojů.

Klavírní kvartet Karla Janovického (narozen 1930) na koncertě zazněl ve světové premiéře. Skladba psaná přímo pro Dvořákovo klavírní kvarteto, které autora dle jeho vlastních slov inspirovalo „svým tónem, elánem a věrnou interpretací děl Mozarta, Mahlera a Dvořáka“, byla zajímavá důmyslným proplétáním jednotlivých hlasů, které si spolu úžasně „povídaly“ zejména v téměř až romanticky laděném Andante. Konkrétně dialog klavíru a violy, k němuž se postupně přidalo cello a housle zde působil jedním slovem kouzelně. V závěrečné větě si autor zase zajímavě pohrál s rytmem i tempem, které se často měnilo, s čímž se hráči vypořádali s velkou lehkostí.

Skutečným zážitkem se však pro mě osobně stal Dvořákův Klavírní kvartet Es dur op. 87. Dílo nepochybně tvořící páteř repertoáru kvarteta bylo předneseno s velkým nadšením. Nástroje souzněly v úžasně vyrovnaném, skvěle odstíněném zvuku, hráči si navíc dokázali navzájem vyjít vstříc a jednotlivé hlasy se díky tomu nikdy zbytečně nepřekrývaly. Všechny přechody, ať dynamické či tempové, byly navíc vždy velmi plynulé a již zmíněná precizní souhra zde působila jakoby samozřejmě. Brilantní housle Štěpána Pražáka dodaly zářivý nádech ráznému Allegro noc fuoco první věty, působivé Lento poskytlo velký prostor Vernerové-Pěchočové, která se v dramatičtější části této věty nebála jít do většího zvuku, nikdy však na úkor spoluhráčů. Naneštěstí právě při závěrečných akordech začal do této nádherně klidné atmosféry velmi nahlas vyzvánět mobilní telefon, který se majitelce nedařilo neúnosně dlouhou dobou najít v kabelce. Všichni, včetně očividně rozladěných hráčů, tak museli toho vyzvánění poslouchat poměrně dlouho do naprostého ticha mezi druhou a třetí větou. To vše navíc nahráváno živě pro Český rozhlas… Více snad netřeba komentovat, můžeme pouze doufat, že se takové faux pas při podobné příležitosti již nebude opakovat.

Členové kvarteta se touto událostí naštěstí nenechali „rozhodit“, závěrečné Finale. Allegro ma non troppo bylo strhující, i když v něm v některých místech šlo tempo mírně dopředu. I v těchto momentech však jednotlivé fráze úžasně dýchaly, což svědčí o ohromné muzikalitě a „napojení“, které mezi sebou hráči mají. Po dlouhotrvajícím potlesku zazněl krátký, milý přídavek v podobě jedné z Dvořákových Bagatell op. 47 (Poco Allegro). Zbývá jen dodat, že by do budoucna bylo skvělé moci si hru tohoto inspirativního souboru vyslechnout také na větších pódiích, kam nepochybně patří.


Pražské jaro 2017
Dvořákovo klavírní kvarteto
– Jaroslava Vernerová – Pěchočová (klavír)
– Štěpán Pražák (housle)
– Petr Verner (viola)
– Jan Žďánský (violoncello)
28. května 2017 Koncertní sál Pražské konzervatoře Praha

program:
Mel Bonis: Klavírní kvartet B dur op. 69
Karel Janovický:
Klavírní kvartet (světová premiéra)
Antonín Dvořák:
Klavírní kvartet Es dur op. 87
přídavek:
Antonín Dvořák: Bagatell op. 47

www.festival.cz

 

Inspirace lehkostí větru na Pražském jaru

Lidove noviny  29 May 2017  JINDŘICH BÁLEK

.....Neposedné publikum

Naopak na pátečním zahajovacím koncertu Víkendu komorní hudby část publika tvrdošíjně tleskala po každé větě Brahmsova i Dvořákova klavírního tria. A všichni tři vynikající interpreti byli až překvapeni – klavírista Alexander Lonquich, houslistka Wilde Frang a violoncellista Nicolas Altstaedt. Pianista Lonquich má skvělou techniku a mimořádně inteligentní způsob hraní, cellista měl krásný sytý tón a houslistka tón menší a jemnější. Slyšeli jsme tedy spíše tři skvělé hráče než klavírní trio jako soubor. Hráli dvě mistrovská díla, která podobný přístup lehce unesou. Komorní hudba ovšem může být ještě o něčem jiném. Sílu sehraného ansámblu pak během víkendu ukázaly spíše jiné soubory. Sehraný a bohatě nuancovaný společný zvuk, ve kterém je klavír chvíli ozdobou a za chvíli nenápadným doprovodem, ukázalo Dvořákovo klavírní kvarteto se Slávkou Vernerovou u klavíru. Program byl dvořákovský jen z poloviny a zazněla i pozoruhodná světová premiéra kvartetu Karla Janovického. I když pro toto obsazení neexistuje tak velký repertoár, byla znát velká péče o každý zvukový detail vzájemné souhry a vypěstované společné cítění. Jen tak působí komorní hudba opravdu bohatě a mnohotvárně – jako promyšlený živý dialog různých hlasů.

Autor je redaktor ČRo

http://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20170529/281702614666591

 

Na toto Pražské jaro se jen tak nezapomene

6. června 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura
..... koncert Dvořákova klavírního kvarteta je nakonec tím, co zanechá v paměti trvalejší stopu. Bylo prostě od prvních taktů poznat, že soubor neponechal nic náhodě, a krásný tón klavíristky Slávky Vernerové Pěchočové nadále zraje.

 

 

Novou koncertní sezonu zahájilo Dvořákovo klavírní kvarteto českou premiérou

27. 1. 2017  Kolínský deník - Zdeněk Hejduk

Kolín – Předposlední lednové úterý vstoupil do svého již třiapadesátého hudebního cyklu Kruh přátel hudby v Kolíně a to hned impozantním koncertem Dvořákova klavírního kvarteta.

Kromě tradičních kvartet Ludwiga van Beethovena a Antonína Dvořáka zahráli "Dvořákovci" v komorním sále Městského společenského domu v Kolíně další klavírní kvartet a to od francouzské skladatelky Mel Bonis. „Používala mužský pseudonym a je to celkem neznámá skladatelka. Troufám si tvrdit, že tato její skladba dnes zazní v české premiéře," sdělil zaplněnému sálu hráč na violu Petr Verner, který celý koncert moderoval. „Chystáme ji na letošní Pražské jaro a veřejně jsme ji ještě nehráli," potvrdil po koncertě v šatně. „Je to zajímavé, opravdu jsem jméno skladatelky nikdy neslyšel a ani ve škole se o ni nemluvilo," dodal o přestávce koncertu muzikant, klavírista a dlouholetý pedagog kolínské základní umělecké školy Milan Staško. Na závěr koncertu si nadšení diváci vytleskali ještě jeden přídavek, tentokrát od tuzemského skladatele Antonína Dvořáka.

 

Dvořákovci z Prahy na Beethovenovom festivale v Tepliciach

15.06.2016    OPERA SLOVAKIA - Agata Schindler

......Bývalý plesový dom priľahlého zámku, ktorý je súčasťou zámockého parku, je ideálnym miestom pre komorné koncerty. Koncertná sieň disponuje optimálnou akustikou a prívetivou atmosférou, približne 100 miest nepresahuje príliš priestor, pre ktorý pôvodne komorné diela vznikli. V pondelok 13. júna malo v tejto sieni svoj veľký večer Dvořákovo klavírne kvarteto z Prahy v zložení Slávka Vernerová – klavír, Jana Vonášková – husle, Petr Verner – viola a Jan Žďánský – violončelo. Všetci štyria inštrumentalisti sú vykryštalizovanými osobnosťami, patria k momentálnym, pomerne početným vynikajúcimi hudobníkom českej hudobnej kultúry, ktorých koncertné vystúpenia patria k sviatkom hudby.

Mladý Beethoven si skomponoval Klavírne kvarteto Es dur, op. 16, ktoré na úvod zaznelo, pre seba. Vlastný notový zápis nebol pre Beethovena zaväzný, ba provokoval ho pri interpretácii k ohurujúcim improvizáciam či variáciám kvartetových tém – a publikum žaslo. Aj bez toho, aby klaviristka Slávka Pěchočová porušila notový zápis klavírneho partu, demonštrovala od začiatku svoje majstrovstvo a dokázala do svojej muzikantsky vyváženej interpretácie raného Beethovenovho štýlu „zakomponovať“ svojich partnerov: všetci hrali ešte iba budúceho romantického Beethovena, všetci neustále žmurkali po Haydnovi či Mozartovi. A druhú časť diela, Andante cantabile, prežiarili takou jednoduchosťou, ako keby hrali Mozartov klavírny bonbónik Sonatu Facile, alebo ako keby spolu spievali tú najprostejšiu ľudovú pieseň – ako keby ich Andante cantabile podať jednoduchšie ani nešlo. Aj v tomto prípade publikum žaslo, bolo frapované samozrejmosťou a pokorou, ktoré vyžarovali z nástrojov členov kvarteta. Ak má niekto možnosť sledovať koncerty Dvořákovho klavírneho kvarteta opakovane (pisateľka tohoto článku takúto možnosť hľadala a v Tepliciach našla), zistí, že tak ako on sám, tak i okolosediace publikum zatají od prvého momentu dych – aby mu neušlo nič z toho, čo práve znie, čo je jednorázové, neopakovateľné. Pisateľka opätovne počula s týmito Pražskými Dvořákovcami fragment Klavírneho kvarteta a moll Gustava Mahlera a Klavírne kvarteto č. 2 Es dur op. 87 Antonína Dvořáka. To prvé dielo, ktoré vzniklo ako študentská práca, to druhé zo zrelého obdobia skladateľa, sú v určitom zmysle porovnateľné. Obe diela sú mimoriadne silnou hudbou, obe potrebujú k presvedčivému zneniu vášeň, ktorou prekypujú členovia kvarteta. Interpreti vyplnili tak s Mahlerom ako i Dvořákom kubatúru koncertnej siene do posledného možného miestečka. Ich samozrejmá a naprosto vzájomne produkovaná muzikalita vyúsťovala do logickej hudobnej deklamácie, artikulácie, dynamiky, do logického frázovania. Dvořákove klavírne kvarteto sa ako nedeliteľná jednotka na začiatku koncertu do hudby ponorí, na konci sa z hudby vynorí. Dokonalé splynutie všetkých štyroch nástrojov napriek ich suverénnej osobitosti naznačuje, že daný klavír, husle, viola a violončelo nás robia zvedavými, ako bude ich ďalší vývoj pokračovať. Po tomto koncerte si však netreba robiť starosti o budúcnosť tohoto komorného zoskupenia.

http://operaslovakia.sk/dvorakovci-z-prahy-na-beethovenovom-festivale-v-tepliciach/#prettyPhoto/3/

Autor: Agata Schindler    

 

15. 4. 2016  HARMONIE line - Luboš Stehlík

Komorní cyklus festivalu Pražské jaro „Svatovavřinecká koncertní sezona“ kostel sv. Vavřince na pražské Malé Straně., 14. 4. 2016

Sedmý koncert jarní řady 2016 patřil Dvořákovu klavírnímu kvartetu (Slávka Vernerová Pěchočová – klavír, Jana Vonášková Nováková – housle, Petr Verner – viola, Jan Žďánský – violoncello), které sice existuje relativně krátce, nicméně zajímavě doplnilo pestrou paletu českých komorních formací.

..Vůdčími osobnostmi souboru jsou ženy. Slávka Vernerová Pěchočová se úspěšně snaží  přiblížit lahodnosti a zpěvnosti tónu a transparentnosti techniky svého učitele Ivana Moravce, což bylo nejvíce slyšet ve Dvořákovi, Jana Vonášková Nováková (někdejší členka Smetanova tria a současný primárius Pražákova kvarteta) je jednou z nejpozoruhodnějších osobností české komorní hudby.

…technika a intonace jsou suverénní a vše sjednocuje mimořádná muzikalita a radost z tvoření! Samozřejmě to vše bylo přítomno v každé frázi erbovního Dvořáka, nicméně ještě více mě potěšilo u nás málo známé juvenilní dílko Gustava Mahlera, plné touhy, romantického vzmachu, které má však v sobě překvapivě inspirativní prvky moderny. 

…Příjemný a kvalitou nadstandardní večer vybudil otázku, proč není tento soubor zván na prestižní česká pódia jako jsou pražské Rudolfinum nebo brněnský Besední dům?

 

London debut of the Dvořák Piano Quartet from Prague  

05.01.2016    THE DVOŘÁK SOCIETY   

Newsletter 114 - reviewed by Patrick Lambert

On 16 September at the Slovak Embassy in London we were introduced to the thrilling playing of the newly formed Dvořák Piano Quartet in a concert mounted by The Dvořák Society in association with London Velehrad. The four brilliant musicians demonstrated immediately, through their elegant performance of Mozart’s G minor Piano Quartet, KV 478, that they were no novices in the field of chamber music. Indeed, the violinist Jana Vonášková-Nováková is already widely known for her recitals and for her Supraphon recordings from her time as a member of the Smetana Trio; the viola player Petr Verner was previously a member of the New Vlach String Quartet and his wife, the pianist Slávka Vernerová-Pěchočová was a member of the Kinsky Trio, known for their complete recording of Martinů’s Trios on the Praga Digitals label, while the cellist Jan Ždánský has recorded Janáček’s chamber works with her. In their well -planned programme, they followed Mozart’s piece with a rare example of a student work by Mahler, his Quartet Movement in A minor, Op. 87. Here, with their intensely lyrical playing, they brought out the hyper-Romantic character of the music, written when Mahler was 16 and hardly typical of his later style except, perhaps, in the brief violin cadenza with its hysterical descent to the depths, here played with passion by Jana – a quality that will surely stand her in good stead as a member of the Pražák Quartet, which she has recently joined (see Newsletter No. 113, front page). After a short interval, we were treated to a strong performance of Dvořák’s Piano Quartet No. 2 in E flat, in which the pianist, a former pupil of the late Ivan Moravec, succeeded in extracting powerful tones from the Embassy’s rather intractable Petrov instrument. The splendid rapport between all four musicians was a delight both aurally and visually, especially their evident enjoyment of the charmingly inventive scherzo movement. Overall, the performance was refreshingly unsentimental and full of energy. The flood of rich tones filled the hall and was greeted with exceptional warmth by a packed audience. Following the excitement of Dvořák’s piece, our spirits were calmed by a tranquil encore – the beautiful last part of the Adagio from the Piano Quartet in A minor, Op. 1, written by the 17 year old Suk while a member of Dvořák’s composition class at the Prague Conservatoire and greatly praised by his teacher. It made a fitting counterpart to Mahler’s youthful composition heard earlier. In appreciation of this inspiring evening, proving that the Dvořák Piano Quartet deserves a place in the galaxy of top Czech chamber ensembles, our Chairman thanked the players and presented a white rose to each of them.

NL2.pdf (74870), NL3.pdf (82444)

NL1.pdf (54704)



Veľké české muzikantské srdcia   Dvořákove klavírne kvarteto

Hudobný život 11/2015   reviewed by Agata Schindler

Byť členom komorného súboru, ktoré nesie meno jedného z najväčších skladateľov dejín hudby, je nepochybne česť. Vznik súboru majúce v hlavičke Dvořákove meno, si žiada súhlas priameho Dvořákovho dediča a napokon i Spoločnosti Antonína Dvořáka. Kvalitu súboru musí aj niekto garantovať. V prípade Dvořákovho klavírneho kvarteta to je huslista Václav Hudeček  a nedávno zosnulý klavirista Ivan Moravec, ktorý mal zo vzniku a kvality súboru veľkú radosť. Hlavnou garanciou sú však členovia súboru sami, klaviristka Slávka Vernerová-Pěchočová, huslistka Jana Vonášková-Nováková, violista Petr Verner a čelista Jan Žďánský. Každý z nich má za sebou bohaté a dlhoročné skúsenosti ako sólista i ako komorný hráč, ich cesty sa križovali už dlhé roky v rôznych komorných súboroch, na rôznych pódiách doma i v zahraničí. Do konečného komorného zoskupenia, do Dvořákovho klavírneho kvarteta, ich priviedla vzájomná sympatia, chuť spoločne pracovať, ale hlavne ich veľké muzikantské srdcia. Títo štyria umelci nepoznajú technické interpretačné prekážky, bez námahy ťažia z hĺbok notových zápisov, z ich hudobných myšlienok, z ich spleti harmónií a melódií. V čase sa odvíjajúci  hudobný obraz nechávajú pred ušami a očami publika vznikať so zatajeným dychom. So zatajeným dychom poslucháča, ktorého od prvého momentu vtiahnu do hudobného diania. Bolo tomu tak i 13. októbra vo Valdštejnskej sieni Štátneho zámku Duchcov, v malom mestečku na severozápade Čiech. Nádheru klasicisticky upravenej barokovej siene naplnila hudba: Klavírne kvarteto a moll Gustava Mahlera a Klavírne kvarteto č. 2 Es Dur op. 87 Antonína Dvořáka. Obidve diela z konca 19. storočia, obidve ovplyvnené Brahmsom, obidve neskoro romantické. V prípade Dvořáka ide o dielo z jeho poslednej skladatelskej fázy, v prípade Mahlera o dielo z jeho študentských rokov. To Mahlerove bolo takmer stratené, zachovalo sa iba v jednej časti, Dvořákovo bolo vydané hneď po jeho vzniku u vydavateľa Simrocka. Obidve stretávame dnes v koncertných sieňach zriedka, poznáme ich skôr z nahrávok. A aká to je vďačná a silná hudba! Do pohnutého krátkeho molového Mahlera sa ponorili interpreti akoby sa s ním nechceli nikdy rozlúčiť. Predstavili zvláštny Mahlerov komorný štýl, sýty, zdržanlivý, vášnivý, v tematickej práci vynaliezavý – napriek šesťnáročnému tvorcovi už takmer Mahlerovský. Klavír bol všadeprítomný, bol základom, lešením i nadstavbou, nádherne vyznelo tiež sordinované intermezzo, husľová kadencia pre záverom torza priam skríkla a žalovala, že z Mahlerovej komornej hudby sa nezachovalo viac...  Podobne ako u Mahlera, vznikali už v prvej časti Dvořákovho kvarteta Es Dur interpretáciou quasi éterické zvukové obrazy, dokonalé splynutie všetkých štyroch nástrojov napriek ich suverénnej osobitosti. Kde si to partitúra vyžadovala, tam sa odsunuli husle do pozadia, tam zvíťazilo zamatom odiate violončelo alebo viola. Lento korunovali nadherné sóla violončela, huslí a klavíra, Scherzo sa v Triu famózne roztančilo. Finále dalo čiastočne zabudnúť, že muzicírujú štyria hudobníci. Z počiatočného unisona vytvorili priam orchestrálny ohňostroj radosti. 

Agata Schindler


Duchcov Recenze.pdf (449,6 kB)

 

2. 6. 2015   OPERA PLUS  reviewed by Jindřich Bálek

Koncertní klání vrcholí  - Zápisník Jindřicha Bálka (86)

Někdy se vyplatí vyrazit kalendáři navzdory i na koncert, který nespadá do žádné řady ani na něj nezve žádný festival. Tak to bylo minulý týden s vystoupením Dvořákova klavírního kvarteta v sále Deylovy konzervatoře. Dvořák býval v názvech souborů lehce opomíjen, ale to se změnilo. Kromě Dvořákova tria ve známém složení Ivo Kahánek, Tomáš Jamník a Jan Fišer založili nově Dvořákovo klavírní kvarteto jiní zkušení muzikanti: Slávka Vernerová Pěchočová, Jana Vonášková Nováková, Petr Verner a Jan Žďánský. Právě jejich koncert byl minulé úterý věnován oběma dívkám, které se vrátily po únosu z Pákistánu. A právě tam mohl člověk sledovat důležitý rozměr komorní hry. Koncert byl uveden rodinným a zcela neformálním způsobem, ale hře nechybělo nic z koncertního výkonu, který se právě díky atmosféře zapíše o něco hlouběji. Zazněl Klavírní kvartet g-moll Wolfganga Amadea Mozarta a Klavírní kvartet Es dur Antonína Dvořáka. Ze školního unaveného Steinwaye dostala Slávka Vernerová Pěchočová nejen krásný zvuk, ale stejně tak elegantní a stylovou ornamentiku. A všichni tři smyčcaři, z nichž Janu Vonáškovou Novákovou zajisté nemusíme představovat, nacházeli svůj výrazný tón a zjevnou radost ze hry. Sál Deylovy konzervatoře je krásný, tohle ale bylo smělé a jednoznačné vykročení i na mírně větší pódia.

operaplus.cz/koncertni-klani-vrcholi/
http://www.dvorakpianoquartet.cz/news/slavnostni-kocert-na-oslavu-navratu-tonicky-a-hanky/