Review - Recenze
An lively , colorful and enriched with folk music interpretation.
We all know the seriousness and the enthusiasm of the Czech musicians as well as their particular fiery temperament they can use of when it comes to defend their own national repertoire. This ensemble, named after Antonín DVOŘÁK with the composer's family 's consent, are most endearing in their concern to be faithful to the composer.
Quartet Nr. 1, although relatively youthful and charming, is quite an accomplished piece /work and that' s exactly what the musicians had in mind.
The delicate and melodious style of the 3rd /last movement evokes that of Schubert in his happiest days. The second movement is played with as much feeling as sensitivity.
Quartet Nr. 2 written 14 years later has a firmer nature. Our musicians strike it up with a beautiful impetus and have found the right warm tenderness for the second theme.
The moving cantilena of the cello in the slow movement meets with a crystal - clear piano and satin strings. It's both a love dream and a prayer.
In the scherzo, moderate and atypical in its extreme parts, vigorous and electric in its trio, it sounds like a "sousedka", a sort of Czech Landler, alternating with a jumping " skočná", the musicians probably being familiar with their nation folklore.
The vitality of the final movement that also seems to be a summary of the Slavic dances overflows with an energetic and communicative nature.
The tones of this Ensemble, transparent in its intimate effects, naive in its rural character, sound like and orchestra in its dramatic moments that remind us of /evoke the 7th symphony. Isabelle Werck CLASSICA / Mai 2019
ŽIVÁ A BARVITÁ INTERPRETACE VYVĚRAJÍCÍ Z LIDOVÉ TRADICE
Nadšení a zodpovědnost českých hudebníků jsou všeobecně známy. Ačkoli zápal pro věc, obzvláště co se rozšiřování povědomí o bohatosti národního repertoáru týče, není vlastní toliko jim. Dvořákovo klavírní kvarteto okouzluje ve snaze o co nejpečlivější vyjádření skladatelova ducha.
1. kvartet - již bravurně vystavěné dílo, bylo hudebníky dobře pochopeno ve svých nuancích plných mladistvého půvabu. Delikátnost a melodičnost valčíku 3. věté skladby s valčíkem zároveň v roli scherza a finále, připomíná F. Schuberta v jeho nejšťastnějších dnech. Variace ve volné větě jsou předkládány s velkým citem a jemností.
2. kvartet s poněkud výraznějším rukopisem mistra naši hudebníci hrají s hezkým nasazením, zároveň ale dobře vystihují vřelou něžnost zpěvných témat. Dojemná kantiléna violoncella v pomalé větě se snoubí s krystalicky čistým klavírním partem a hedvábnými souzvuky smyčců - jakoby se tu jednalo o vyznání lásky a modlitbu zároveň. V atypickém scherzu, s kontrastujícími mírnějšími plochami a až nervně elektrizujícím triem s prolínajícími se náznaky sousedské a skočné, jsou si interpreti bezpochyby dobře vědomi svých národních tradic. Finale, též prolnuté slovanskými tanečními popěvky, překypuje přirozenou energičností a sdělností. Zvuk ansámblu, jeho průzračnost v intimnějších pasážích na jedné straně a až venkovská upřímnost na straně druhé, se stává téměř symfonickým v dramatických okamžicích díla, které dávají neklamně tušit spřízněnost s autorovou 7. symfonií.
Jediná výhrada tudíž není hudebního druhu: Dvořákovo klavírní kvarteto jistě ví, že uváděná díla za svá opusová čísla vděčí obchodní fantazii nakladatele Simrocka, což Dvořáka dohánělo k zuřivosti. Burghauserův katalog je v tomto směru spolehlivější: to znamená, že díla uvedená na přebalu jako op. 23 a 87 zároveň označujeme jako B.53 a B.162. Isabelle Werck CLASSICA / Mai 2019
Discophilia - Artalinna.com
On n’y prend pas garde, mais avec son Premier Quatuor pour piano et cordes, Antonin Dvorak affirmait une musique de chambre résolument ancrée dans l’identité musicale tchèque. Le ton de rêverie bucolique – avec quelques nuages - qui ouvre cet opus serein dont l’Andantino a tout de même encore une pointe de Schubert dans sa mélodie et sa scansion, donne le ton d’une partition où la lyrique slave s’infuse à mesure : elle débordera dans un finale qui est une vraie danse scherzando. Quatorze années plus tard, le Quatuor en mi bémol majeur qui ajoute un scherzo plein de charmes, ébroue ses harmonies colorées dans une langue totalement formée sur les idiomes de la musique populaire mais que Dvorak raffine à l’extrême, cachant l’art par l’art. On le fait souvent brillant ce qui en minimise la portée poétique. Les amis du Dvorak Piano Quartet s’en gardent bien, le jouant très lyrique, détaillant ses beautés, le piano chantant et pourtant très composé de Slavka Vernerova-Pechocova donnant le ton d’un raffinement extrême qui déjà magnifiait l’opus 23, si bien qu’on tient là un regard absolument neuf sur deux partitions assez illustrées au disque, et de belle manière. Laissez-vous tenter.
Jean-Charles Hoffelé
Více zde: https://www.dvorakpianoquartet.cz/
BBC Music Magazine
“The softer string playing has a velvety gorgeousness which is balanced by some truly delightful, sparkling piano playing”
“The Lento of Quartet No. 2 is unforgettably, luxuriously expansive and dreamy, with superb blending of instruments”
February 2019 - Natasha Loges
The music of Czech composer Antonín Dvorák (1841-1904) is always marked by a sunny temperament and garnished with plenty of traditional homespun folk elements, which makes it instantly appealing to practically everyone. And his Piano Quartets are no exception. The opening Allegro moderato movement of the Piano Quartet No. 1 in D major, Op. 23 has a naïve charm to it that could easily be mistaken for a chamber work by Franz Schubert, in that it doesn't develop it's main ideas, but rather extends them by transposed variations and repetitions, and slight alterations and colorations to the individual instrumental parts. But all of this is done so well that you hardly notice the lack of diversity, and are left to enjoy the pleasant jaunt through the countryside. The lyrical and poetic second movement achieves this end by giving the piano a more prominent role in its harmonic development and judicious ending. The Finale revisits the classical form of the opening movement, and returns its main melodic focus to the stringed instruments. The Piano Quartet No. 2 in E flat major, Op. 87, written fifteen years later is self-assured, and opens with a dramatic theme that exudes confidence and lends itself to dynamic exchanges between the players and leads to a thrilling finish. The following Lento shifts the leading role to the cello, and in doing so focuses all of the romantically dramatic weight to this inner movement, the longest of the four, which ebbs and flows from rêverie passages to passionate bursts of energy. The following Grazioso tosses around what sounds like a Bohemian melody, and the final Allegro is Dvorák at his most innovative, with plenty of rhythmic energy and inspired harmonic twists and turns, especially in the piano part, and an ending that caps the whole work with bravado.
The Dvorák Piano Quartet, as their namesake implies, is one of the top Czech chamber ensembles at the moment. They blend together as if they had grown up together, and perform the music of Antonín Dvorák as if it was in their DNA. As a group, their expressive range is formidable and their individual techniques are quite impressive. Evidence of this is quite apparent in the way they play those shimmering - what I believe are called 'sautilles' - at the end of the first movement of the second quartet. Slávka Vernerová-Pechocová (piano), Štepán Pražák (violin), Petr Verner (viola) and Jan Ždánský (cello). I've always noticed that whenever the music of Czech composers is involved, important end of year awards, like 'Gramophone' awards for example, always go to Czech musicians and/or associated labels like Supraphon.
Jean-Yves Duperron - November 2018
Debutová deska Klavírní kvarteta Antonína Dvořáka. Poslechněte si recenzi Petra Vebera.
(…) Z nahrávky op. 23 je jasné a zřetelné, že soubor hledá a nachází záchytné body, které i v hudbě z méně hraného období zdůrazní „to již“ „dvořákovské“. Proměnlivost: zadumanost i projasnění, líbeznost i hravost… Zároveň jsou tu kratičké záblesky v melodice, obecně slovanské, snad vzdáleně ruské. A také je tu inspirace Schubertem. Přiznával ji i sám skladatel. Dvořákem samozřejmě přetavena.
Dvořákovo klavírní kvarteto hraje vzájemně vyváženě, žádný nástroj nedominuje, ani klavír. Což ovšem nemá znamenat, že je slabý. Naopak. Mistrovství komorní souhry spočívá ve vzájemném sladění, aniž by přišla nazmar mocnost a virtuozita každého jednotlivce. (…)
Nahrávka vyšla u vydavatelství Supraphon.
Dvořákovo kvarteto dělá čest svému názvu
Napsal(a) Věroslav Němec
Webové stránky hudebního festivalu Novofest, který probíhá ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice od 28. srpna do 4. prosince 2018, avizovaly na čtvrtek 8. listopadu mimořádný koncert, na němž mělo Dvořákovo kvarteto pokřtít své dvořákovské CD, které v těchto dnech vydává Supraphon, a poté zahrát dva stěžejní české klavírní kvartety: a moll op. 1 Josefa Suka a D dur op. 23 Antonína Dvořáka. O koncert byl zjevně mezi posluchači velký zájem: radniční sál byl zaplněný do posledního místa, ba dokonce bylo potřeba přistavovat židle.
Křest nového cédéčka – jsou na něm natočené Dvořákovy Klavírní kvartety op. 23 a op. 87 – byl důstojný a odpovídal významu projektu: za Supraphon promluvila Daniela Bálková, kmotrem nahrávky se stal známý psychiatr Cyril Höschl. Program následujícího koncertu byl ovšem pro posluchače velkým překvapením, neboť Dvořákovo kvarteto hrálo dvě zcela jiná díla, než jaká byla uvedená na webových stránkách festivalu.
Svůj koncert zahájil soubor Beethovenovým Klavírním kvartetem Es dur, op. 16, který je autorským přepisem skladatelova Kvintetu pro klavír, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh. Přestože kvartetní verze nezapře, že skladba byla původně určená dechovým nástrojům (začátek první a třetí věty), má rozhodně svůj půvab. Dvořákovo kvarteto hrálo Beethovenova s mozartovskou jiskrou a lehkostí, což tomuto ranému skladatelovu dílu velmi slušelo. Souhra všech čtyř interpretů byla hodná obdivu, klavír Slávky Vernerové-Pěchočové brilantně perlil a smyčce – houslista Štěpán Pražák, violista Petr Verner a violoncellista Jan Žďánský – spolu souzněly tak dokonale, jako by všechny tři nástroje ovládal jediný hráč. Velice působivé byly také zajímavé romantizující partie ve volné větě. Ve finální větě, podané interprety se zjevným gustem a v hraničním tempu, jsem obdivoval pianistickou suverenitu Slávky Vernerové-Pěchočové, neboť její part tu svou náročností v mnoha místech připomínal klavírní koncert.
Jako druhé číslo večera zaznělo jedno z vrcholných komorních děl Antonína Dvořáka, Klavírní kvartet Es dur, op. 87. Jeho krajní věty byly doslova nabité emocemi a měly orchestrální vzlet i barvitost. Kouzelná volná věta s několika dramatickými epizodami vyzněla téměř jako pohádkový příběh a o taneční třetí větě se stěží dá napsat něco jiného, než že byla rozkošná. Hráči Dvořákova kvarteta si „svého Dvořáka“ zjevně vychutnali do posledního tónu a obecenstvo po právu ocenilo jejich jedinečný a strhující výkon standing ovation. Soubor poděkoval za projevené uznání dvěma přídavky: nejprve částí z II. věty Sukova Klavírního kvartetu op. 1 a poté kvartetní verzí populárního Salut dʼamour Edwarda Elgara.
Víkend komorní hudby a Dvořákovo klavírní kvarteto
Hana Ehlová, 29.05.2017 10:17 
Víkend komorní hudby Pražského jara letos nese podtitul Překážky a protivenství, čehož v rámci svého programu využilo Dvořákovo klavírní kvarteto, které hned na úvod svého odpoledního nedělního koncertu zařadilo Klavírní kvartet č. 1 B dur Mel Boinis.
Témata:Dvořákovo klavírní kvarteto Jan Žďánský Jaroslava Vernerová Pěchočová Mélanie Bonis Petr Verner Pražské jaro Štěpán Pražák
Dvořákovo klavírní kvarteto
Jaroslava Vernerová – Pěchočová, Štěpán Pražák, Petr Verner, Jan Žďánský
Pražské jaro 28. 5. 2017
Tato u nás prakticky neznámá skladatelka, celým jménem Mélanie Hélène Bonis (1858 – 1937), totiž musela ve svém uměleckém i osobním životě překážek a protivenství překonat nespočet. Nadaná studentka pařížské konzervatoře, kde jedním z jejích spolužáků byl například i Claude Debussy, byla nucena kvůli své lásce k mladému umělci školu opustit a provdat se za staršího vdovce. Následná péče o velikou rodinu jí zabránila pokračovat v komponování, k němuž se plně vrátila až v době, kdy jí bylo čtyřicet let. I přes to její dílo čítá úctyhodných tři sta opusů, které se dnes zcela po právu začínají znovuobjevovat na koncertních pódiích.
Klavírní kvartet č. 1 B dur z let 1900 – 1905 se vyznačuje bohatou harmonií podkládající nádherně klenuté, romantické melodie, jimiž dílo doslova překypuje. Tento osobitý hudební jazyk navíc doprovází zajímavá instrumentace, díky níž každý z jednotlivých nástrojů dostává velký prostor. Zejména pak viola Petra Vernera, která svým táhlým, medovým tónem otevřela podmanivé Moderato, za nímž následovalo rozverné Intermezzo. Allegretto tranquillo. Doslova hořkosladké a nezvykle objemné Andante bylo zajímavé krátkými, avšak velmi poetickými dialogy klavíru (Jaroslava Vernerová – Pěchočová) a violoncella (Jan Žďánský). Finale pak přineslo hutnou romantickou hudbu v pravém smyslu toho slova, v níž bylo v rámci neustálého střídání emočně vypjatých míst s odlehčenějšími částmi třeba ocenit perfektní souhru všech nástrojů.
Klavírní kvartet Karla Janovického (narozen 1930) na koncertě zazněl ve světové premiéře. Skladba psaná přímo pro Dvořákovo klavírní kvarteto, které autora dle jeho vlastních slov inspirovalo „svým tónem, elánem a věrnou interpretací děl Mozarta, Mahlera a Dvořáka“, byla zajímavá důmyslným proplétáním jednotlivých hlasů, které si spolu úžasně „povídaly“ zejména v téměř až romanticky laděném Andante. Konkrétně dialog klavíru a violy, k němuž se postupně přidalo cello a housle zde působil jedním slovem kouzelně. V závěrečné větě si autor zase zajímavě pohrál s rytmem i tempem, které se často měnilo, s čímž se hráči vypořádali s velkou lehkostí.
Skutečným zážitkem se však pro mě osobně stal Dvořákův Klavírní kvartet Es dur op. 87. Dílo nepochybně tvořící páteř repertoáru kvarteta bylo předneseno s velkým nadšením. Nástroje souzněly v úžasně vyrovnaném, skvěle odstíněném zvuku, hráči si navíc dokázali navzájem vyjít vstříc a jednotlivé hlasy se díky tomu nikdy zbytečně nepřekrývaly. Všechny přechody, ať dynamické či tempové, byly navíc vždy velmi plynulé a již zmíněná precizní souhra zde působila jakoby samozřejmě. Brilantní housle Štěpána Pražáka dodaly zářivý nádech ráznému Allegro noc fuoco první věty, působivé Lento poskytlo velký prostor Vernerové-Pěchočové, která se v dramatičtější části této věty nebála jít do většího zvuku, nikdy však na úkor spoluhráčů. Naneštěstí právě při závěrečných akordech začal do této nádherně klidné atmosféry velmi nahlas vyzvánět mobilní telefon, který se majitelce nedařilo neúnosně dlouhou dobou najít v kabelce. Všichni, včetně očividně rozladěných hráčů, tak museli toho vyzvánění poslouchat poměrně dlouho do naprostého ticha mezi druhou a třetí větou. To vše navíc nahráváno živě pro Český rozhlas… Více snad netřeba komentovat, můžeme pouze doufat, že se takové faux pas při podobné příležitosti již nebude opakovat.
Členové kvarteta se touto událostí naštěstí nenechali „rozhodit“, závěrečné Finale. Allegro ma non troppo bylo strhující, i když v něm v některých místech šlo tempo mírně dopředu. I v těchto momentech však jednotlivé fráze úžasně dýchaly, což svědčí o ohromné muzikalitě a „napojení“, které mezi sebou hráči mají. Po dlouhotrvajícím potlesku zazněl krátký, milý přídavek v podobě jedné z Dvořákových Bagatell op. 47 (Poco Allegro). Zbývá jen dodat, že by do budoucna bylo skvělé moci si hru tohoto inspirativního souboru vyslechnout také na větších pódiích, kam nepochybně patří.
Pražské jaro 2017
Dvořákovo klavírní kvarteto
– Jaroslava Vernerová – Pěchočová (klavír)
– Štěpán Pražák (housle)
– Petr Verner (viola)
– Jan Žďánský (violoncello)
28. května 2017 Koncertní sál Pražské konzervatoře Praha
program:
Mel Bonis: Klavírní kvartet B dur op. 69
Karel Janovický: Klavírní kvartet (světová premiéra)
Antonín Dvořák: Klavírní kvartet Es dur op. 87
přídavek:
Antonín Dvořák: Bagatell op. 47
Inspirace lehkostí větru na Pražském jaru
Lidove noviny 29 May 2017 JINDŘICH BÁLEK
.....Neposedné publikum
Naopak na pátečním zahajovacím koncertu Víkendu komorní hudby část publika tvrdošíjně tleskala po každé větě Brahmsova i Dvořákova klavírního tria. A všichni tři vynikající interpreti byli až překvapeni – klavírista Alexander Lonquich, houslistka Wilde Frang a violoncellista Nicolas Altstaedt. Pianista Lonquich má skvělou techniku a mimořádně inteligentní způsob hraní, cellista měl krásný sytý tón a houslistka tón menší a jemnější. Slyšeli jsme tedy spíše tři skvělé hráče než klavírní trio jako soubor. Hráli dvě mistrovská díla, která podobný přístup lehce unesou. Komorní hudba ovšem může být ještě o něčem jiném. Sílu sehraného ansámblu pak během víkendu ukázaly spíše jiné soubory. Sehraný a bohatě nuancovaný společný zvuk, ve kterém je klavír chvíli ozdobou a za chvíli nenápadným doprovodem, ukázalo Dvořákovo klavírní kvarteto se Slávkou Vernerovou u klavíru. Program byl dvořákovský jen z poloviny a zazněla i pozoruhodná světová premiéra kvartetu Karla Janovického. I když pro toto obsazení neexistuje tak velký repertoár, byla znát velká péče o každý zvukový detail vzájemné souhry a vypěstované společné cítění. Jen tak působí komorní hudba opravdu bohatě a mnohotvárně – jako promyšlený živý dialog různých hlasů.
Autor je redaktor ČRo
https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20170529/281702614666591
Na toto Pražské jaro se jen tak nezapomene
6. června 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura
..... koncert Dvořákova klavírního kvarteta je nakonec tím, co zanechá v paměti trvalejší stopu. Bylo prostě od prvních taktů poznat, že soubor neponechal nic náhodě, a krásný tón klavíristky Slávky Vernerové Pěchočové nadále zraje.
Novou koncertní sezonu zahájilo Dvořákovo klavírní kvarteto českou premiérou
27. 1. 2017 Kolínský deník - Zdeněk Hejduk
Kolín – Předposlední lednové úterý vstoupil do svého již třiapadesátého hudebního cyklu Kruh přátel hudby v Kolíně a to hned impozantním koncertem Dvořákova klavírního kvarteta.
Kromě tradičních kvartet Ludwiga van Beethovena a Antonína Dvořáka zahráli "Dvořákovci" v komorním sále Městského společenského domu v Kolíně další klavírní kvartet a to od francouzské skladatelky Mel Bonis. „Používala mužský pseudonym a je to celkem neznámá skladatelka. Troufám si tvrdit, že tato její skladba dnes zazní v české premiéře," sdělil zaplněnému sálu hráč na violu Petr Verner, který celý koncert moderoval. „Chystáme ji na letošní Pražské jaro a veřejně jsme ji ještě nehráli," potvrdil po koncertě v šatně. „Je to zajímavé, opravdu jsem jméno skladatelky nikdy neslyšel a ani ve škole se o ni nemluvilo," dodal o přestávce koncertu muzikant, klavírista a dlouholetý pedagog kolínské základní umělecké školy Milan Staško. Na závěr koncertu si nadšení diváci vytleskali ještě jeden přídavek, tentokrát od tuzemského skladatele Antonína Dvořáka.
Dvořákovci z Prahy na Beethovenovom festivale v Tepliciach
15.06.2016 OPERA SLOVAKIA - Agata Schindler
......Bývalý plesový dom priľahlého zámku, ktorý je súčasťou zámockého parku, je ideálnym miestom pre komorné koncerty. Koncertná sieň disponuje optimálnou akustikou a prívetivou atmosférou, približne 100 miest nepresahuje príliš priestor, pre ktorý pôvodne komorné diela vznikli. V pondelok 13. júna malo v tejto sieni svoj veľký večer Dvořákovo klavírne kvarteto z Prahy v zložení Slávka Vernerová – klavír, Jana Vonášková – husle, Petr Verner – viola a Jan Žďánský – violončelo. Všetci štyria inštrumentalisti sú vykryštalizovanými osobnosťami, patria k momentálnym, pomerne početným vynikajúcimi hudobníkom českej hudobnej kultúry, ktorých koncertné vystúpenia patria k sviatkom hudby.
Mladý Beethoven si skomponoval Klavírne kvarteto Es dur, op. 16, ktoré na úvod zaznelo, pre seba. Vlastný notový zápis nebol pre Beethovena zaväzný, ba provokoval ho pri interpretácii k ohurujúcim improvizáciam či variáciám kvartetových tém – a publikum žaslo. Aj bez toho, aby klaviristka Slávka Pěchočová porušila notový zápis klavírneho partu, demonštrovala od začiatku svoje majstrovstvo a dokázala do svojej muzikantsky vyváženej interpretácie raného Beethovenovho štýlu „zakomponovať“ svojich partnerov: všetci hrali ešte iba budúceho romantického Beethovena, všetci neustále žmurkali po Haydnovi či Mozartovi. A druhú časť diela, Andante cantabile, prežiarili takou jednoduchosťou, ako keby hrali Mozartov klavírny bonbónik Sonatu Facile, alebo ako keby spolu spievali tú najprostejšiu ľudovú pieseň – ako keby ich Andante cantabile podať jednoduchšie ani nešlo. Aj v tomto prípade publikum žaslo, bolo frapované samozrejmosťou a pokorou, ktoré vyžarovali z nástrojov členov kvarteta. Ak má niekto možnosť sledovať koncerty Dvořákovho klavírneho kvarteta opakovane (pisateľka tohoto článku takúto možnosť hľadala a v Tepliciach našla), zistí, že tak ako on sám, tak i okolosediace publikum zatají od prvého momentu dych – aby mu neušlo nič z toho, čo práve znie, čo je jednorázové, neopakovateľné. Pisateľka opätovne počula s týmito Pražskými Dvořákovcami fragment Klavírneho kvarteta a moll Gustava Mahlera a Klavírne kvarteto č. 2 Es dur op. 87 Antonína Dvořáka. To prvé dielo, ktoré vzniklo ako študentská práca, to druhé zo zrelého obdobia skladateľa, sú v určitom zmysle porovnateľné. Obe diela sú mimoriadne silnou hudbou, obe potrebujú k presvedčivému zneniu vášeň, ktorou prekypujú členovia kvarteta. Interpreti vyplnili tak s Mahlerom ako i Dvořákom kubatúru koncertnej siene do posledného možného miestečka. Ich samozrejmá a naprosto vzájomne produkovaná muzikalita vyúsťovala do logickej hudobnej deklamácie, artikulácie, dynamiky, do logického frázovania. Dvořákove klavírne kvarteto sa ako nedeliteľná jednotka na začiatku koncertu do hudby ponorí, na konci sa z hudby vynorí. Dokonalé splynutie všetkých štyroch nástrojov napriek ich suverénnej osobitosti naznačuje, že daný klavír, husle, viola a violončelo nás robia zvedavými, ako bude ich ďalší vývoj pokračovať. Po tomto koncerte si však netreba robiť starosti o budúcnosť tohoto komorného zoskupenia.
https://operaslovakia.sk/dvorakovci-z-prahy-na-beethovenovom-festivale-v-tepliciach/#prettyPhoto/3/
Autor: Agata Schindler
15. 4. 2016 HARMONIE line - Luboš Stehlík
Komorní cyklus festivalu Pražské jaro „Svatovavřinecká koncertní sezona“ kostel sv. Vavřince na pražské Malé Straně., 14. 4. 2016
Sedmý koncert jarní řady 2016 patřil Dvořákovu klavírnímu kvartetu (Slávka Vernerová Pěchočová – klavír, Jana Vonášková Nováková – housle, Petr Verner – viola, Jan Žďánský – violoncello), které sice existuje relativně krátce, nicméně zajímavě doplnilo pestrou paletu českých komorních formací.
..Vůdčími osobnostmi souboru jsou ženy. Slávka Vernerová Pěchočová se úspěšně snaží přiblížit lahodnosti a zpěvnosti tónu a transparentnosti techniky svého učitele Ivana Moravce, což bylo nejvíce slyšet ve Dvořákovi, Jana Vonášková Nováková (někdejší členka Smetanova tria a současný primárius Pražákova kvarteta) je jednou z nejpozoruhodnějších osobností české komorní hudby.
…technika a intonace jsou suverénní a vše sjednocuje mimořádná muzikalita a radost z tvoření! Samozřejmě to vše bylo přítomno v každé frázi erbovního Dvořáka, nicméně ještě více mě potěšilo u nás málo známé juvenilní dílko Gustava Mahlera, plné touhy, romantického vzmachu, které má však v sobě překvapivě inspirativní prvky moderny.
…Příjemný a kvalitou nadstandardní večer vybudil otázku, proč není tento soubor zván na prestižní česká pódia jako jsou pražské Rudolfinum nebo brněnský Besední dům?
London debut of the Dvořák Piano Quartet from Prague
05.01.2016 THE DVOŘÁK SOCIETY
Newsletter 114 - reviewed by Patrick Lambert
On 16 September at the Slovak Embassy in London we were introduced to the thrilling playing of the newly formed Dvořák Piano Quartet in a concert mounted by The Dvořák Society in association with London Velehrad. The four brilliant musicians demonstrated immediately, through their elegant performance of Mozart’s G minor Piano Quartet, KV 478, that they were no novices in the field of chamber music. Indeed, the violinist Jana Vonášková-Nováková is already widely known for her recitals and for her Supraphon recordings from her time as a member of the Smetana Trio; the viola player Petr Verner was previously a member of the New Vlach String Quartet and his wife, the pianist Slávka Vernerová-Pěchočová was a member of the Kinsky Trio, known for their complete recording of Martinů’s Trios on the Praga Digitals label, while the cellist Jan Ždánský has recorded Janáček’s chamber works with her. In their well -planned programme, they followed Mozart’s piece with a rare example of a student work by Mahler, his Quartet Movement in A minor, Op. 87. Here, with their intensely lyrical playing, they brought out the hyper-Romantic character of the music, written when Mahler was 16 and hardly typical of his later style except, perhaps, in the brief violin cadenza with its hysterical descent to the depths, here played with passion by Jana – a quality that will surely stand her in good stead as a member of the Pražák Quartet, which she has recently joined (see Newsletter No. 113, front page). After a short interval, we were treated to a strong performance of Dvořák’s Piano Quartet No. 2 in E flat, in which the pianist, a former pupil of the late Ivan Moravec, succeeded in extracting powerful tones from the Embassy’s rather intractable Petrov instrument. The splendid rapport between all four musicians was a delight both aurally and visually, especially their evident enjoyment of the charmingly inventive scherzo movement. Overall, the performance was refreshingly unsentimental and full of energy. The flood of rich tones filled the hall and was greeted with exceptional warmth by a packed audience. Following the excitement of Dvořák’s piece, our spirits were calmed by a tranquil encore – the beautiful last part of the Adagio from the Piano Quartet in A minor, Op. 1, written by the 17 year old Suk while a member of Dvořák’s composition class at the Prague Conservatoire and greatly praised by his teacher. It made a fitting counterpart to Mahler’s youthful composition heard earlier. In appreciation of this inspiring evening, proving that the Dvořák Piano Quartet deserves a place in the galaxy of top Czech chamber ensembles, our Chairman thanked the players and presented a white rose to each of them.
NL2.pdf (74870), NL3.pdf (82444)
Veľké české muzikantské srdcia Dvořákove klavírne kvarteto
Hudobný život 11/2015 reviewed by Agata Schindler
Byť členom komorného súboru, ktoré nesie meno jedného z najväčších skladateľov dejín hudby, je nepochybne česť. Vznik súboru majúce v hlavičke Dvořákove meno, si žiada súhlas priameho Dvořákovho dediča a napokon i Spoločnosti Antonína Dvořáka. Kvalitu súboru musí aj niekto garantovať. V prípade Dvořákovho klavírneho kvarteta to je huslista Václav Hudeček a nedávno zosnulý klavirista Ivan Moravec, ktorý mal zo vzniku a kvality súboru veľkú radosť. Hlavnou garanciou sú však členovia súboru sami, klaviristka Slávka Vernerová-Pěchočová, huslistka Jana Vonášková-Nováková, violista Petr Verner a čelista Jan Žďánský. Každý z nich má za sebou bohaté a dlhoročné skúsenosti ako sólista i ako komorný hráč, ich cesty sa križovali už dlhé roky v rôznych komorných súboroch, na rôznych pódiách doma i v zahraničí. Do konečného komorného zoskupenia, do Dvořákovho klavírneho kvarteta, ich priviedla vzájomná sympatia, chuť spoločne pracovať, ale hlavne ich veľké muzikantské srdcia. Títo štyria umelci nepoznajú technické interpretačné prekážky, bez námahy ťažia z hĺbok notových zápisov, z ich hudobných myšlienok, z ich spleti harmónií a melódií. V čase sa odvíjajúci hudobný obraz nechávajú pred ušami a očami publika vznikať so zatajeným dychom. So zatajeným dychom poslucháča, ktorého od prvého momentu vtiahnu do hudobného diania. Bolo tomu tak i 13. októbra vo Valdštejnskej sieni Štátneho zámku Duchcov, v malom mestečku na severozápade Čiech. Nádheru klasicisticky upravenej barokovej siene naplnila hudba: Klavírne kvarteto a moll Gustava Mahlera a Klavírne kvarteto č. 2 Es Dur op. 87 Antonína Dvořáka. Obidve diela z konca 19. storočia, obidve ovplyvnené Brahmsom, obidve neskoro romantické. V prípade Dvořáka ide o dielo z jeho poslednej skladatelskej fázy, v prípade Mahlera o dielo z jeho študentských rokov. To Mahlerove bolo takmer stratené, zachovalo sa iba v jednej časti, Dvořákovo bolo vydané hneď po jeho vzniku u vydavateľa Simrocka. Obidve stretávame dnes v koncertných sieňach zriedka, poznáme ich skôr z nahrávok. A aká to je vďačná a silná hudba! Do pohnutého krátkeho molového Mahlera sa ponorili interpreti akoby sa s ním nechceli nikdy rozlúčiť. Predstavili zvláštny Mahlerov komorný štýl, sýty, zdržanlivý, vášnivý, v tematickej práci vynaliezavý – napriek šesťnáročnému tvorcovi už takmer Mahlerovský. Klavír bol všadeprítomný, bol základom, lešením i nadstavbou, nádherne vyznelo tiež sordinované intermezzo, husľová kadencia pre záverom torza priam skríkla a žalovala, že z Mahlerovej komornej hudby sa nezachovalo viac... Podobne ako u Mahlera, vznikali už v prvej časti Dvořákovho kvarteta Es Dur interpretáciou quasi éterické zvukové obrazy, dokonalé splynutie všetkých štyroch nástrojov napriek ich suverénnej osobitosti. Kde si to partitúra vyžadovala, tam sa odsunuli husle do pozadia, tam zvíťazilo zamatom odiate violončelo alebo viola. Lento korunovali nadherné sóla violončela, huslí a klavíra, Scherzo sa v Triu famózne roztančilo. Finále dalo čiastočne zabudnúť, že muzicírujú štyria hudobníci. Z počiatočného unisona vytvorili priam orchestrálny ohňostroj radosti.
Agata Schindler
Duchcov Recenze.pdf (449,6 kB)
2. 6. 2015 OPERA PLUS reviewed by Jindřich Bálek
Koncertní klání vrcholí - Zápisník Jindřicha Bálka (86)
Někdy se vyplatí vyrazit kalendáři navzdory i na koncert, který nespadá do žádné řady ani na něj nezve žádný festival. Tak to bylo minulý týden s vystoupením Dvořákova klavírního kvarteta v sále Deylovy konzervatoře. Dvořák býval v názvech souborů lehce opomíjen, ale to se změnilo. Kromě Dvořákova tria ve známém složení Ivo Kahánek, Tomáš Jamník a Jan Fišer založili nově Dvořákovo klavírní kvarteto jiní zkušení muzikanti: Slávka Vernerová Pěchočová, Jana Vonášková Nováková, Petr Verner a Jan Žďánský. Právě jejich koncert byl minulé úterý věnován oběma dívkám, které se vrátily po únosu z Pákistánu. A právě tam mohl člověk sledovat důležitý rozměr komorní hry. Koncert byl uveden rodinným a zcela neformálním způsobem, ale hře nechybělo nic z koncertního výkonu, který se právě díky atmosféře zapíše o něco hlouběji. Zazněl Klavírní kvartet g-moll Wolfganga Amadea Mozarta a Klavírní kvartet Es dur Antonína Dvořáka. Ze školního unaveného Steinwaye dostala Slávka Vernerová Pěchočová nejen krásný zvuk, ale stejně tak elegantní a stylovou ornamentiku. A všichni tři smyčcaři, z nichž Janu Vonáškovou Novákovou zajisté nemusíme představovat, nacházeli svůj výrazný tón a zjevnou radost ze hry. Sál Deylovy konzervatoře je krásný, tohle ale bylo smělé a jednoznačné vykročení i na mírně větší pódia.
operaplus.cz/koncertni-klani-vrcholi/
https://www.dvorakpianoquartet.cz/news/slavnostni-kocert-na-oslavu-navratu-tonicky-a-hanky/